Umění mlčet

28. srpna 2017 v 14:46 | Ten, kdo to napsal |  Myšlenky
Někdy mlčet může být tou nejupřímnější odpovědí, dokonce i mlčením předáváme nějaké sdělení. Někdy člověk mluví, i když nemá co říct. Někdy mlčí, i když má co říct a dokonce to říct chce. Já znám hlavně ten druhý extrém, bojím se jít s kůží na trh, bojím se svým ozváním na sebe otočit veškerou pozornost, bojím se odmítnutí a útoků. Tak mlčím a vím, že nejde o ono "umění mlčet", ale vítězství většího strachu nad menším. Od doby, co mám přítele, znám i ten první extrém - když jsem nervózní, stydím se, chci něco zakrýt, odkláním od toho pozornost mluvením. Mluvím jen, aby nebylo ticho, abych utekla v myšlenkách jinam, abych případně i jeho nasměrovala jinam, než kde se cítím nekomfortně. A tam zas nejde o "umění mluvit", max. tak umění zakrýt svůj problém, pokud se dá říct něčemu Tak nezdravému umění.

Umění mlčet jsem poznala později, myslela jsem, že každé mé mlčení je neúspěch. Než jsem zažila chvíle, kde mlčení bylo vlastně tou nejupřímnější a nejpřitažlivější odpovědí. Či spíš mlčení ve spojení s nějakou jinou činností. Potřebovala jsem na to přátele, důvěrné situace s blízkými. Tam jsem mlčela. Došlo mi, že mlčení může být stejně hodnotné a důležité jako mluvení. A ne vždy jsem našla někoho, kdo to viděl podobně, pak se cítil být v tom tichu tak ohrožený, že z něho unikal do nesouvislého mluvení. A to bylo velmi rozpačité a nepříjemné i mně. Ale když to oba pochopíme, je z toho ráj na zemi. Při mlčení se soustředíme na jiné smysly, děláme jiné věci, naše činy se nedají tak skrýt nebo zamluvit. Neobhajujeme se, činíme. Sdílíme okamžik a každý si pro to tvoří v hlavě svá vlastní slova. Věříme si, že se tím mluvením nemusíme ujišťovat, jestli to chápeme "správně". Dáváme si svobodu v proudění myšlenek, nesvazujeme se...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama