Svoboda slova

28. června 2017 v 0:37 | Ten, kdo to napsal
Zvracej svá práva
dokud máš komu
než ho zardoušíš
samou láskou
ke svobodě slova
 

Bolavý ústřižek 18

28. června 2017 v 0:30 | Ten, kdo to napsal
Roztrhám se
za nároky
do smrtelné křeče
nezastavíš
zdravý rozum
když ho cvičíš
nežrat

slizký tmel
výčitek gratis
za svobodu
utrpení
jen ať nejsem sám
před skonáním
pravdu vybliju

Umírám

28. června 2017 v 0:19 | Ten, kdo to napsal
Umírám
tak ráda umírám
cesta je cílem
smrti se nebojím
víc než cesty
ten pomalý závod
za cílovou čárou
kde nejlepší má všechno
a kdo potřebuje
nemá nic
umřou oba
ale to skóre...
 


Jsem hloupý člověk

18. dubna 2017 v 14:21 | Ten, kdo to napsal
Pro někoho mudrc, pro jiného pí*a. Jak málo stačí k tomu, abych se stala někým jiným - stačí vyměnit pozorovatele. Kdo z nich má pravdu? Já doufám že ani jeden.

K čemu je být nesrozumitelnou menšinou, která je příliš vzdálená průměru, aby ho vůbec nějak mohla obohatit?
Filozofie, politologie, etika, estetika... dokud inspiruju jenom jiné vzdělané a otevřené lidi, není to výzva ani velký krok pro společnost.

Někdy se chovám hloupě navzdory svému intelektu. Opakuju ty samé chyby, někdy si ubližuju, podceňuju se, odkládám věci na později, málo se hýbu, ponocuju, trávím dny na internetu, trávím čas děláním zbytečností...
Je to vůbec závislé na inteligenci? Stačí inteligence k tomu, abych nejednala hloupě? Když ji neužívám v praxi, pak nejspíš nestačí. A pokud můj rozum někdy brečí nad tím, jak se chovám, nejspíš je ve mně v tu chvíli něco, co ho spolehlivě překřičí. Žeby emoce? Stereotyp? Únava?

Miluju lidi, jsou pro mě inspirativní a svou hloubkou rozmanití. Mimojiné jsem jím taky. Zajímavé je, že jednotlivec má jinou osobnost sám a v davu. Asi jsme stále tlupa lidoopů, kterým záleží na mínění kohokoliv svého druhu a zvlášť na mínění celého davu. Dřív mohl být nesoulad následován vyhnanstvím. Kolik lidí jedná přirozeně a kde je ten chtěný a oceňovaný rozum? Není projevem rozumu i hledání strategií, jak se vyhnout vyhnanství, a hraní si na někoho jiného? Nemůže být někdy prozíravé jednat hloupě? Existuje jeden jediný rozum se stejným řešením na konkrétní situaci? Co když někdo jedná tak, že to nechápu? Kdo je z nás ten hloupý? A je nutné hledat kdekoliv lepší a horší stranu? Všichni jsme lidé.

Čas

18. dubna 2017 v 1:56 | Ten, kdo to napsal
Čas je měna
bez vracení
je to změna
k navrácení
ručičky zvou
k vyhlazení
vrásky cestou
k vytracení
chybí jásot
burácení
nenahmatat
co už není
čas utíká
bez prodlení
žolík plánů
zrůdou není
přes obranu
k zapomnění
mrtvý žije
v pokušení
krmit touhy
k ukončení

Překážky

6. dubna 2017 v 14:19 | Ten, kdo to napsal
Skládka překážek
kolik jich uhnilo
než jsem se k nim dostala?

Lehčí sochu ohladit
než ji zmlátit v prach

Podomní prodejce

6. dubna 2017 v 14:18 | Ten, kdo to napsal
Podomní prodejce
nabízí řešení
potíží, co vznikly
až s jeho obchodem
kdo příliš nevěří
podcení jeho vlivnost
tam kde se nehlídá
proč by v sobě dokonalý
měl hledat chyby?

Broušený diamant
musí být čistý
ne špinavější nasilných bohémů
a zdolnější naivů s hobby
nechat se zbouchnout.
Hledej radši sebe
ať tě nikdo neukradne
a nebudeš potřebovat
falešná řešení

Deprese

6. dubna 2017 v 2:39 | Ten, kdo to napsal
Těžkne hlava
po svém pádu
po přesátí zoufalstvím
choulí se v té zimě
uvnitř duše ji zebe
smrt je moc hodná
nezasluhuji její péči
utrpení vyčerpává
když si nejde věřit
potrhaně ležím v haně
tu já umím nejlíp z vás
zavrhnout se do nicoty
a žít jenom z bolesti
že někomu ublížím
propálené cejchy
do dna saju žhavost
bičování závazky
co chci je nepřístojné
bez něčeho nazpátek
dnes se bude hrůzně spát
hlavou se tam propadnu
zlom vaz...

Zavírám oči

6. dubna 2017 v 2:34 | Ten, kdo to napsal
Světlo nemusím vidět zpříma, abych si všimla, že tu je. A kometa bývá tak rychlá, že stačí lenivě mrknout a jako by nikdy nebyla. Kolik lidí uvidí kometu, když se budou dívat zaslepenýma očima? A kdo z nich pozná, že to není rachejtle od těch zlodušských sousedů? Cokoliv vypadá hezky, má přeci postranní úmysly. Třeba já.

Přítel má rád píseň, jež začíná slovy "Podívej, teď padají hvězdy", zdá se mi to jako přitažlivější myšlenka než zavírat oči před něčím, čím se můžu kochat i zrakem. Nejspíš si domyslím její vzhled i přítomnost, ale k čemu si upírat pohled na ni? Abych se dokázala soustředit na vymýšlení přání? Co takhle si vážit toho, že jsem viděl něco hezkého a nemyslet neustále na sebe a co by mi kdejaká jiskřička daruje jen proto, že jsem ji zrovna JÁ viděl?

Bojíš-li se Armagedonu, dává smysl zavřít oči, abys neviděl svůj zánik. Ale kdo by odolal té oslepující, ohlušující, odtělující nádheře? Tam už vskutku zapracuje více smyslů...

Marnost

2. dubna 2017 v 4:00 | Ten, kdo to napsal
Poddaný zakašlal
zhrzený kohout
vyseděl úspěchy
pro svého pána
pokloval panicky
hrajíc si na vliv
utržil neúspěch
co se dnes nosí
fešáčka image
pro dost fit zombíky
s upíry na párty
sají si marnost
ze svých urvaných hlav